Kronika obce - Rok 1945

Liberecký pěší pluk "Aloise Jiráska" soustředil v červenci 1945 všechny své dobrovolníky do výcvikové roty v Dětřichově. Pěkná obec při silnici z Frýdlantu na hranici v Heřmanicích. Z Frýdlantu do Heřmanic také jezdil úkokolejný vláček. Asi padesát chlapců-dobrovolníků mělo projít základním výcvikem. Nastupovat, pochodovat, zpívat, zdravit, cvičit a puškou a ještě mnoho jiného bylo v plánu výcviku. Velice nás překvapilo, že kolem cest se povalovalo mnoho různých zbraní a munice. Stačilo zvednout pušku, či samopal a střílet, nebo zvednout granát, odjistit a hodit. Tím více jsme museli být pozorní, protože všede ještě byli Němci. Dotýkat se neznámé munice bylo nebezpečné, na to jsme byli stále upozorňováni. Přesto si někteří lecos strčili do kapsy, zvláště jeden přezdívaný "vševed-sběratel". Na krásné veliké louce pod kopcem byly protitankové překážky, možná i miny, protože nikdo z místních tam nechodil. Na stráni, na hlavní silnici Frýdlant-Liberec, byly v serpentýnách pozůstatky zátarasů. Raději jsme chodili po vyšlapaných cestičkách. Za týden výcviku už jsme uměli vše, co bylo v plánu na dva týdny, velitel byl s námi spokojen. Jemu pro radost jsme si všichni nechali ostříhat vlasy do hola. Po jednom krásném slunečném dni stráveném v potu na cvičáku jsme se opět koupali a po večeři vyšli na vycházku. Předmětem našeho zájmu bylo na kopci mezi stromy ukryté německé dělo. Protože tam nehrozilo žádné nebezpečí, natáčeli jsme hlaveň na všechny strany. Vraceli jsme se pomalu zpět a "vševěd-sběratel" nás poučoval, jak se na ponorce odpaluje torpédo. Usmátí jsme došli do školy a rozešli se na světnice. Trubač pomalu začal troubit večerku. Do konce chybělo pár taktů, zdálo se, že kolem projelo auto a v tom se budovou rozlehla exploze ... Trubač utichl, někde řinčelo rozbité sklo. Moment překdvapení! Němci hodili do školy granát? Vyskakujeme ze slamníků, připínáme opasky s plnými sumkami, každý bere svoji pušku a bosí, téměř nazí nastupujeme na chodbě, jak jsme byli naučeni. Stojíme a čekáme na nějaký povel. Po chodbách zmatek. Šarže běhají po schodišti, jedny nahoru, druhé dolů a volají: "Rychle lékárnu! Rychle obvazy! Hodně obvazů!" Nás si nikdo nevšímá, stojíme a čekáme, nechceme se nikde plést. Přichází četař Jiřena:"Kluci, co blbnete?" "Snad nás přepadli Němci? Hodili do školy granát?" odpovídáme. "Rychle na cimru!" A poslední vchází dovnitř. "Žádné přepadení. V prvním poschodí jednomu klukovi vybuchl na světnici granát!" Dopoledne se vrátil velitel s traktorem a sedmi raněnými, kterým sestřičky vytahovaly třísky s těla, dostali injekce proti infekci, léky a tři budou převezeni do nemocnice v Liberci. Po obědě přijela vyšetřovací komise. Podle výpovědi svědků byli všichni při troubení večerky již vysvlečení a úlehali. "Vševěd-sběratel" stál na stoličce a ukazoval klukům větší neznámý doutníkový náboj. Ten mu však vyklouzl z ruky a na podlaze explodoval. Štěstí bylo, že nikdo nebyl zasažen do obličeje. Když členové komise uviděli druhý náboj, divili se. To byl granát dříve užívaný v naší armádě a odstřeloval se z nástavce na hlavni pušky. Zřejmě je Němci před okupací kradli ze skladů armády a nyní se jich zbavují. Za týden jsme se neradi loučili a rozjeli se ke svým rotám. Velitel škpt. Volák, několik instruktorů-poddůstojníků a nás šest dobrovolníků odstěhoval do Hrádku n. Nisou. Posílit rotu, která střežila hranici horkého pětačtyčicátého roku.... 
JIŘÍ FLORIAN "Článek z regionálních novin"