Kronika obce - Rok 1889

O vzniku a postavení kostela se nedá nic určitého uvést podle starých kronik a dokumentů. Zdá se však, že již počátkem 14. století zde existoval kostel, neboť v urbáři frýdlantském z roku 1409 je zmínka o pronájmu 18 farních prutů obyvatelům dětřichovským a také o zahrádce, která patří ke kostelu. Zatímco kostel nejspíše postvili páni z Biberštejna (1278-1551 ve Frýdlantě), spadá zbudování věže až do roku 1619 (na základě signatury tehdejšího políra Christofa Pilze). 
V roce 1619 byla věž přistavěna ke kostelu a za hraběte Františka Ferdinanda z Gallasu v roce 1683 byla spolu s kostelem nově pokryta a opatřena novým knoflíkem. Vzhledem k neustálému narůstání přifařeného obyvatelstva byl kostel v roce 1720 rozšířen a většinou nově přebudován. V roce 1769 byla rovněž provedena přestavba špičaté věže, která byla ještě více zvýšena. Rovněž byl vnitřek obohacen malbami (nástropní malba v rámu představovala Sv. Rodinu) a byly zřízeny nové lavice. 
Při dalším obnovení kostela v roce 1786 byla pořízena kazatelna a nynější obraz na hlavním oltáři namalován malířem Leubnerem z Liberce, rozeným v Dětřichově. Dne 4. července roku 1799 na Sv. Prokopa udeřil při vyzvánění blesk do věže a projel, aniž by způsobil škodu, celým kostelem. Po přestavbě kostelní věže v roce 1769 byla věž značně zanedbávána. Omítka většinou opadla, takže bylo patrno holé cihlové a kamenné zdivo. Bylo proto nutno provést důkladnou opravu. Příznivý výsledek dvou sbírek, provedených v letech 1839 a 1840 umožnil opravu věže a její nové pokrytí. Stalo se tak za faráře Rasche. Tesařem byl František Neisser z Bílého Potoka. Zároveň byla do věžních oken namontována železná zábradlí místo dřevěných, zčásti už spadaných mříží. Kříž na věži mohl být pozlacen. S pracemi bylo započato dne 22. června a byly ukončeny dne 25. července 1840, při příležitosti zdejší pouti. Obec již dávno toužila umístit na věž hodiny. Toto přání se splnilo dík energickému úsilí faráře Franze Simma. Dík sbírkám i milodarům byly hodiny instalovány na věži již v listopadu roku 1856 hodinářem Janem Holubem z Liberce. Farář František Simm sepsal pamětní spis, v němž byla citována výzva farníkům o příspěvky, jména dárců a výše jejich darů, celý postup získání a umístění hodin právě tak jako výdaje a rozpočet. Tento pamětní spis byl vložen do plechové kapsle, která byla zazděna uvnitř věže v otvoru pro ciferník, a to po pravé ruce na polední straně (proti kretschamu). Toto místo bylo na vnější straně zdi označeno křížem v upomínku pro další časy. Duplikát všech těchto spisů je uložen v archivu zdejší fary. Při přestavbě věže v roce 1889 nebyla tato plechová kapsle již nalezena; kapsle byla prázdná. 
Až do roku byly na věži tři zvony a to: 
Větší, laděný do tónu b, ulitý v roce 1800 Janem Václavem Kuhnekem v Praze, s podobiznami Sv. Jana a Pavla. 
Střední zvon (AVE) je laděn do tónu d, bez reliéfů, ulit v roce 1876 Eduardem Paulem z České Lípy. Je na něm nápis: "Panno Maria, matko Boží, pros za nás!" 
Třetí zvon (umíráček) je laděn do tónu vysokého g a váží 130 vídeňských pfundů. Ulit byl v roce 1846 Karlem Bellmannem v Praze a opatřen reliéfem Sv. Josefa. 
V listopadu roku 1886 pukl zvon AVE. Na jeho místo byl zavěšen nový zvon AVE, laděný do tónu d. Vážil 189 kg a stál 333 zlatých (64 karátů), Tento obnos byl vyrovnán z kostelního jmění. Zvon ulil Petr Hitzer z Vídeňského Nového Města a již dne 24. dubna 1887 byl slavnostně vysvěcen. Je na něm podobizna P. Marie s nápisem: "Ave Maria". 
"Farní a obecní úřád Dětřichov dne 22. září 1889: podepsán Stefan Neumann, farář a Josef Schindler, starosta"